Je ráno,slunce se právě probouzí
do zpěvu ptáků,je ráno a pryč je
úplněk té poslední noci vládce jen
duha na obloze zbyla po nočním
dešti.
Jen musí poklesnout mlha co
město večer přikryla a tvé
vlásky se budou lesknout ve
třpytu slunce které si pročísneš a
na mé dlaně padaj kapky z
večerného deště.

Ty muj anděli,proč jsi přivedla
podzim,Tvé vlásky usychaj pod
slunečním svitem a ranní vánek
jim pomáhá a růže svuj květ
rozvila když večer jej zavřela
před TVou krásou.
Ve vzduchu je cítit sníh který
napadá na TVé vlásky a já jej
budu rukou ztírat,zatím však se
do Tvých vlásků zapletl list,který
se vydal s vánkem na dalekou
cestu.

Snad ten básník to změní,jen
čekáš a hledáš ty své sny z
dětství,když jak malá holčička sis
hrála na princeznu a měla celý
svět u nohou.
Ted stojíš pod sluncem a v hlavě
trocha poezie,zatím všek tma a
bělost od Marie,která je na
medailonku.
Jen anděl stojí sám a pláče
štěstím a jen básník zas neměl
štěstí pokazí vše tak sám a
opuštěný stojí na místo radosti
jen smutek a pláč.

Dost jen zázrak stačí té jeho
změně,muj anděl mi svítí na mé
řádky denně,tak jen listí ve větru
poletuje,já stojím jen s andělem
který mě odvádí na tu mou cestu.
Ten ztracený čas života kdos říká
tak žij a piš zas jde život dokola
sic neutečeš minulosti.Jen můj
anděl co se v dešti skryje pak jak
první čte mé řádky poezie